Dějiny jsou plné paradoxů – a ty rozhlasové nejsou výjimkou. Miroslava Mráze alias Xavera známe (i díky rozhlasovému seriálu Jana Vedrala) jako odpudivou postavu normalizace, strašný normalizační přízrak rozhlasových studií, jako člověka, který zničil mnoho talentovaných lidí. Rozhlasový archív však skrývá svědectví o jiné tváři tohoto tvůrce…

(převzato ze stránky Panáček v říši mluveného slova. Uveřejněno 25. 4. 2013 v cyklu Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou XLVII.)

(Mgr. Přemysl Hnilička, vyšlo v Týdeníku Rozhlas 18/2013)

Plánovické děti najdou při hře s míčem u břehu tělo neznámého, evidentně zavražděného muže. Je nalezen jen v kalhotech a košili, bez dokladů, bez peněz. Jeho totožnost se nikomu nedaří prokázat, a tak jsou k vraždě přivoláni dva odborníci z Prahy. Ti pomalu začínají rozrušovat původní verzi loupežné vraždy a při pátrání se zaměřují na jediný předmět, který neznámý u sebe měl: tramvajovou jízdenku linky osm. Při prověřování všech podniků sídlících na trase linky nakonec narazí na jméno Čermák. Inženýr firmy Projekta zmizel před pár dny – s deseti tisíci podnikových peněz. Před příslušníky Veřejné bezpečnosti se tak vedle lupiče Vokouna, prchajícího právě před spravedlností za jiný trestný čin, objevuje i další jméno – bývalý kulak Dvořák…

To je základní situace rozhlasové detektivky Vrah je náš starý známý, kterou v roce 1964 natočil v českobudějovickém studiu schopný rutinér Otakar Bílek.